28. únor 2018

Klub ligových hráčů: #1 Martin Paukrt

Klub ligových hráčů: #1 Martin Paukrt

Číslo 1 nosil po většinu kariéry na dresu a stejné číslo mu patří také v Klubu ligových hráčů. Martin Paukrt byl totiž jakožto gólman uveden v zápisu prvního extraligového utkání v dějinách Sokola na prvním místě. V jeho profilu se dozvíte například to, jak se dostal do florbalové branky, jaké to bylo chytat za mnohdy nevyzpytatelnou pardubickou obranou, nebo proč ho jeho spoluhráči srovnávali s Dominikem Haškem.

„Za mého dětství počítače ještě téměř neexistovaly a černobílá televize také mnoho zábavy nenabízela, takže jsem trávil všechen volný čas venku na hřišti. Byl jsem registrovaným členem mnoha sportovních oddílů - přes plavání, stolní tenis, atletiku, orientační běh, volejbal až po fotbal. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, čemu se budu věnovat. No a nakonec to na prahu mé zletilosti vyhrál florbal, tehdy poměrně nový sport. Přemluvili mě tenkrát Víťa Drašar s Mírou Janovským a já jsem vůbec nevěděl, o co ve florbale jde. Po několika měsíční oťukávané jsme se rozhodli, že půjdeme předvádět náš florbalový ‚um' i před diváky a já jsem se usadil v brance. A byl to skutečný florbalový pravěk. Chytání v teplákách s volejbalovými chrániči na kolena, větrovkou a hokejovou přilbou byl s odstupem času opravdu nevšední zážitek," popisuje své sportovní začátky Martin Paukrt. Proč ale nezamířil jako většina jeho spoluhráčů do pole a nestal se z něj obávaný kanonýr nebo řízný bek? „V úplných počátcích jsem ještě běhal v poli. Jakmile jsme ale začali hrát nejnižší soutěž, potřebovali jsme brankáře. Mě už běhání moc nebavilo, a tak jsem se rozhodl, že budu chytat. Jako jeden z mála jsem neměl strach z letícího balónku a někdy jsem jej dokázal i chytit. Navíc jsem uměl i docela rychle a přesně vyhazovat, takže jsme dost útočných akcí zakládali v pořadí malá domů - výhoz - střela (a někdy i gól)," směje se. 

Martin Paukrt byl historicky prvním gólmanem, který kdy zaklekl do pardubického brankoviště. „Všechny nové věci a styl jsem odkoukával od ostatních brankářů, respektive jsem si z nich vytvořil vlastní. Často mi říkali, že se tam plácám jako Dominik Hašek, čímž ale asi nemysleli, že jsem tak dobrej," doplňuje s úsměvem. V nejvyšší soutěži za Sokol nikdy nenastoupil dříve narozený hráč než Martin Paukrt a defenziva jeho mladších spoluhráčů byla v extraligových začátcích často velmi nevyzpytatelná. „Naprostá houpačka. Někdy jsem měl pocit, že ani obranu nemáme. A když jsme ji měli, tak jsem zase asi nebyl na hřišti já. Naštěstí s počtem odehraných extraligových zápasů se i tyto výkyvy postupně smazávaly." V historicky prvním extraligovém klání Sokola byl ale jeho obranný val těžko k překonání. Domácí výhrou 6:2 překvapili pardubičtí florbalisté v září 2005 celou florbalovou veřejnost. „Vybaví se mi především plná chlumecká aréna a neskutečná rychlost florbalu. Naštěstí i Vítkovice byly dost překvapené z našeho celoplošného napadání, takže nás nemohly přehrávat svojí pověstnou kombinační hrou. Vítězství bylo nádherné a my už jsme se viděli v play off. Naštěstí nás Mladá Boleslav příští zápas vrátila na zem. Celá první sezóna ale byla naprosto parádní. Opravdu jsme si ji užívali, obzvláště pak cesty na a ze zápasů, které jsme zakončovali při rozborech v legendárním Tenisu. Ostatním týmům náš styl ‚hurá za balónkem' asi moc nevoněl, ale to nám vůbec nevadilo. Škoda jen, že to tak rychle uteklo," vzpomíná majitel 81 extraligových startů 

Pardubickou klec střežil Martin Paukrt s jednou větší přestávkou do roku 2011. Poprvé se rozhodl skončit v roce 2008. „V tom roce jsme očekávali narození první dcery a já jsem věděl, že už nebudu moct dávat florbalu vše. Sezóna 2007/2008 nakonec skončila sestupem a já už jsem nenašel sílu dál pokračovat. Chtěl jsem se věnovat rodině a florbal si užívat jen rekreačně," popisuje tehdejší situaci. V sezóně 2010/2011 se ale vrátil a byl jedním ze základních kamenů nečekané záchrany pardubického klubu v nejvyšší soutěži. „Ačkoliv jsem již nechytal za A tým, stále jsem chodil na některé tréninky a udržoval jsem se v kondici. Tehdejší trenéři A týmu Míra Janovský a Honza Felsenberg za mnou přišli, jestli bych se nechtěl vrátit. Nabídku jsem přijal, ale nejdřív jsem musel několik měsíců pořádně máknout, protože vrátit se ve starším věku je poněkud náročnější. Nakonec se to vyplatilo. Během základní části jsme získali jen čtyři body, ale v play down jsme se na Spartu neskutečně vytáhli a sérii vyhráli 3:2 na zápasy. Vítězství v prodloužení pátého rozhodujícího zápasu na půdě Sparty bylo opravdu slastné, skoro jako vyhrát titul," doplňuje. Martin Paukrt poté koketoval i s myšlenkou na pokračování v A týmu, ale problémy s tříslem a především narození druhé dcery tuto myšlenku definitivně utnuly.

Během kariéry se vedle něj vystřídala řada gólmanských kolegů. Nejraději ale vzpomíná na Jana Pipka s Romanem Vítkem. „Byli jsme taková trojka mimo od ostatních, prostě smradlaví brankáři. Pořád jsme si ze sebe dělali srandu, ale zároveň jsme si pomáhali. Nebyla tam žádná zášť a klapalo nám to." Během kariéry se navíc nezabýval pouze samotným chytáním, ale také výchovou svých nástupců. Martin Paukrt byl vůbec prvním gólmanským trenérem v Sokole. „Moc mě to bavilo. Všichni byli do všeho zapálení a všechno dělali na sto procent. Byla to krásná doba, která mi také hodně dala, neboť jsem musel všechno dělat naplno, aby mláďata nepolevila. Vzpomínám si, že jsem si jednou vydupal svítící létající talíř pro trénovaní postřehu ve tmě. Z toho měli malí kluci velkou radost. No a nejdále to z mých svěřenců nakonec dotáhli Kubové Levínský a Víšek, kteří jsou momentálně součástí A týmu."

Martin Paukrt dlouhá léta spolehlivě strážil pardubickou svatyni a staral se o to, aby pardubické defenzivě nic neuniklo. Do historie pardubického florbalu se zapsal nesmazatelně, v civilní profesi se pak stará o to, aby se z dějinných událostí mohly poučit i budoucí generace a nic důležitého z minulosti jim neuniklo. „Po absolvování chrudimského gymnázia jsem vystudoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Historie - pomocné vědy historické. S touto jednostrannou specializací jsem si nemohl na trhu práce moc vybírat, naštěstí jsem ještě za studia získal místo ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Jako archivář a odborný rada zde stále pracuji."

Jedenačtyřicetiletý Martin Paukrt i po skončení kariéry na nejvyšší úrovni stále rád zaklekne do brankoviště. Po boku několika svých bývalých spoluhráčů z A týmu nastupuje v Pardubické lize mužů za tým U50. „Chvilkama je to docela sranda, když nás vidím, že nám to stále florbalově myslí, ale tělo už není tak rychlé a pružné. Je paráda, že jsme u florbalu stále vydrželi. Sice na nejnižší úrovni, ale stejně pořád dáváme mladým počudit," směje se. „Samozřejmě sleduji i A tým a moc mě těší, že se mu letos daří. Pardubický florbal si play off zasloužil. Nejen pro předváděnou hru, ale také pro zázemí a vše co k florbalové show patří. Jsem strašně rád, že jsem stále součástí pardubické florbalové rodiny. Vzhůru Sokol!"

Dále čtěte