Rozhovory  |  A-tým  |  25. duben 2019

Na Sokol nemůžu vzpomínat jinak než fantasticky, říká po konci Jan Bílý

Na Sokol nemůžu vzpomínat jinak než fantasticky, říká po konci Jan Bílý

Před dvěma lety přesedlal Jan Bílý z dráhy úspěšného hokejbalisty na florbal, kterému se začal plně věnovat a stal se z něj obránce Sokolu Pardubice. Za pardubický klub odehrál během dvou sezon v nejvyšší soutěži šedesát utkání, v nichž posbíral čtrnáct kanadských bodů (5+9) a dvaasedmdesát trestných minut. Nyní se rozhodl ukončit kariéru ve vrcholovém florbalu, bude se věnovat trénování a znovu také hokejbalu.

Ve vrcholovém florbale jsi strávil dva roky, co tě nyní vedlo ke konci?
Ke konci působení v Sokole mě vedlo několik důvodů, jedním z hlavních byla pracovní vytíženost v nadcházejících měsících, kdy budeme přecházet na nový systém a nebude to úplně jednoduché. S tím už je přímo spojený florbal, který pokud chce člověk dělat na plno, tak zabere spoustu času, kvůli tomu bych to nemohl dělat na plno, což nechci. Dalším důvodem byl návrat do Hagy, kde bych chtěl trochu pomoci ve správném fungování. A samozřejmě chci od sportu na nějaký čas vypnout a užívat si volného času.

Jak uplynulé dva ročníky hodnotíš? Nejprve play off, poté naopak boj o záchranu...

Nemůžu jinak než pozitivně. Oba roky byly krásné. První rok jsem se se spoustu věcmi seznamoval a nestačil se divit, jak vše okolo A týmu v Sokole funguje skvěle. Když vezmu největší zážitky ze svého působení, tak je to určitě první teambuilding, kde jsme si sáhli hodně na dno svých sil, ale určitě nám to pro začátek sezony hodně pomohlo. Následoval povedený start a vysněné play off pro každého člena klubu. Druhý ročník začal opět skvěle vítězstvím na Czech Openu, poté rozpačité výkony v Superlize, kde jsme šli do baráže, ale dokázali jsme si, že důležité zápasy hrát umíme a Brno takticky i herně zcela přehráli. Asi nejvíce samozřejmě budu vzpomínat na vítězství v Poháru České pojišťovny, které zřejmě nikdo nečekal, ale my jsme to společně dokázali a ten úspěch, vzpomínky a zážitky z něj nám nikdo nevezme.

Dlouhou dobu jsi hrál hokejbal, jak nyní zpětně vidíš to, jak ses rychle dokázal přepnout na florbal?

To je těžké hodnotit, to by spíše měli trenéři, kteří tu za ty dva roky byli. Herně bych možná od sebe čekal víc a chvilkami jsem se to snažil dohnat spíše bojovností, než nějakým florbalovým umem či technikou. Celkem rychle jsem ale pochopil svoji roli v mladém týmu a řekl bych, že se mi ji dařilo plnit.

V průběhu letošní sezony jsi začal trénovat ženský florbalový tým, je toto role, s kterou u florbalu zůstaneš?
Je to jedna z rolí, u které v následujícím roce roce zůstanu. Práce s holkami a mým kamarádem a zároveň spolutrenérem Davidem Götzem mě baví, věřím, že i holky. Občas bych si určitě i s kluky rád zahrál, ale to se vše bude odvíjet od volného času.

Hned po konci florbalové sezony jsi šel hrát opět hokejbal, získal jsi tedy za dva roky novou motivaci a budeš se soustředit výhradně na hokejbal?
Momentálně se budu soustředit hlavně na to, abych se fyzicky i herně připravil na MS v Košicích, o které bych chtěl zabojovat a pomoci vrátit český tým na vrchol.

Jak na své dvouleté působení v Sokole budeš vzpomínat a mohou se nyní již bývalí spoluhráči těšit na tvou podporu alespoň v hledišti?

Nemůžu jinak než fantasticky. Měl jsem štěstí na trenérské týmy, které jsem během mého působení zažil. Samozřejmě nemůžu zapomenout na spoluhráče, kteří mi hlavně ze začátku hodně pomohli a pomáhali celé ty dva roky. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, proto bych chtěl poděkovat všem lidem, které jsem měl tu čest za dvě sezóny poznat. Kluky budu nadále sledovat a určitě jim i fandit. Věřím, že příští rok bude zase ten ve znamení play off... Vzhůru Sokol!