A-tým, Junioři  |  13. únor 2020

„Jsem moc vděčný, že jsem si mohl zkusit něco nového a nabrat zkušenosti," říká Lukáš Kučera o turnaji ve Švýcarsku.

„Jsem moc vděčný, že jsem si mohl zkusit něco nového a nabrat zkušenosti,

SOKOLI Pardubice se mohou pyšnit hráčem Lukášem Kučerou. Ten byl ve svých 18 letech nominován do národního týmu hráčů do 19 let jako jediný pardubický SOKOL a s reprezentací sehrál turnaj, který se konal ve Švýcarsku.

Lukáš Kučera na počátku sezóny hrál zápasy v dresu juniorského kádru, a díky svým dobrým výkonům dostal pozvánku do A-týmu. A premiéra to byla vskutku vydařená, nýbrž rovněž smolná. Osmnáctiletý hbitý Kučera si v úvodním profesionálním zápase za SOKOLY připsal svou první trefu v nejvyšší florbalové lize. Ve výjezdním utkání v Chrudimi proti Chodovu, kterým SOKOLI podlehli 2:8, dokázal skórovat přes celé hřiště pohlednou prudkou střelou, která vymetla horní růžek soupeřovy svatyně, a tak se zapsal do statistik střelců. Bohužel k jeho smůle si nadějný útočník přivodil i zranění ruky, které ho vyřadilo na delší dobu ze hry. Po zotavení se navrátil zpět do sestavy A-týmu a nyní je již stabilním členem týmu.

Jak sis užil reprezentační turnaj ve Švýcarsku?

Turnaj ve Švýcarsku jsem si opravdu užil. Jsem moc vděčný, že jsem si mohl zkusit něco nového a nabrat zkušenosti. Švýcarsko je krásná země. Bydleli jsme v Beckenriedu, v hotelu u jezera obklopeného horami. Nadchlo mě, jak bylo všude čisto, nikde ani papírek. Do haly v Altdorfu jsme dojížděli na zápasy asi 30 minut autobusem. Byl bych rád, kdybych se do těchto míst ještě někdy vrátil.

S kým jsi byl na pokoji? Jak probíhaly tréninky? Jaká byla parta a atmosféra v týmu?

Byli jsme ubytovaní ve dvoulůžkových pokojích. Bydlel jsem s kamarádem Matoušem z týmu Black Angels. Před odjezdem do Švýcarska jsme absolvovali tři tréninky v Praze, které probíhaly ve vysokém tempu. V prvním tréninku jsme se zaměřovali na obranu. Ve druhém byl kladen důraz na rychlé přechody do útoku a zakládání útoků a v posledním tréninku už jsme dolaďovali patřičné detaily. Ze všech tréninků jsem měl dobrý pocit, a myslím, že i trenéři byli spokojení. Ve Švýcarsku už neprobíhal klasický trénink, ale jen nacvičování přesilových her. Všichni spoluhráči jsou bezvadní kluci. Celkově o nás bylo skvěle postaráno jak po stránce stravování, tak celkovým přístupem fyzioterapeutů a trenérů.

V čem vnímáš největší rozdíl oproti špičce florbalu?

Jednoznačně největší rozdíl vnímám v přístupu hráčů. Hráči ve Finsku jsou zvyklí trénovat i šestkrát týdně. Obecně jsou více fyzicky připraveni, a když to porovnám s posledním zápasem, tak určitě v razanci přihrávek a střelby. Finští hráči jsou v juniorském věku na vyšší úrovni ve všech ohledech. Těžko se s nimi můžeme v dnešní době srovnávat, ale věřím, že do mistrovství světa se jim vyrovnáme.

Co anglický jazyk? Jak jsi na tom se svými schopnostmi ohledně tohoto jazyka? Máš nějaký vysněný tým ze zahraničí, za který bys chtěl v budoucnu hrát?

Poslední dobou zjišťuji, jak je důležité se učit anglicky. V juniorské reprezentaci máme též finského trenéra, takže komunikace hodně probíhá v angličtině. Hodně věcem rozumím, ale určitě na tom nejsem tak, že bych rozuměl všemu. Velmi jsem si ale rozšířil slovní zásobu, a to mě posunulo dál. Vysněný tým zatím nemám, uvidíme, kam mě kroky zavedou, ale rád bych si jednou zahrál ve švýcarské lize.

Jak hodnotíš své výkony v A-týmu SOKOLŮ? Jaký je rozdíl mezi juniorskou ligou a Superligou?

Své výkony v A-týmu zatím moc pozitivně nehodnotím, protože vím, že na hřišti dokážu odvést více práce a můžu tak týmu mnohem více pomoci. Největší rozdíl mezi juniorskou ligou a Superligou spočívá v důrazu, taktice a rychlosti hry. Zpočátku jsem měl problémy se přizpůsobit právě rychlejší hře.