Rozhovory  |  30. červenec 2020

Jan Bílý se loučí s klubem SOKOLI Pardubice

Jan Bílý se loučí s klubem SOKOLI Pardubice

Jan Bílý – urostlý obránce, kterému není cizí tvrdá hra do těla, a na hřišti se nebojí ukázat emoce. Mistr světa v hokejbale, pro kterého byla florbalová nejvyšší soutěž další sportovní výzvou. Pardubičtí fanoušci mohli „Whita“ v červenobílém dresu Sokolů vídat celkem tři celé sezóny. V loňské sezóně pak Honza vyslyšel prosby z klubu a nastoupil jako obranná pomoc do bojů o záchranu. Teď ale přichází definitivní konec Jana Bíleho v SOKOLI Pardubice.

White, začneme zostra. Proč ses rozhodl že do další sezony s naším A týmem nenastoupíš?

Těch důvodů bylo několik. Jedním z hlavních byl osobní pocit. Díky časové náročnosti jsem si musel vybrat, co vlastně chci dělat a čemu se chci věnovat, protože letošní rok byl na skloubení všeho extrémně náročný. Rozhodl jsem se dát hlavní část svého sportovního času hokejbalu, ve kterém bych chtěl v následujících dvou letech vyhrát extraligový titul a MS v Kanadě.

Nelákalo tě to ani na chvilku? Vím, že trenér Martin Zozulák to s tebou docela dlouho řešil…

Rozhodování bylo samozřejmě těžké, hlavně díky veliké podpoře ze strany klubu při mém tříletém působení v Sokolech. S Martinem a Láďou jsem absolvoval několik schůzek a rozhodoval jsem se do poslední chvíle, nakonec ale rozhodlo to, co jsem popisoval výše. Nemalou roli hrála také touha být u případného konce sportovních kariér mých nejbližších kamarádů z hokejbalu.

Co tě teď čeká, když to tedy nebude letní příprava se SOKOLY? Jaké jsou tvé další plány?

Trénuji 6-7x týdně, abych byl připravený na sezónu hokejbalu. Střídám přípravu s týmem hokejbalových Pardubic a florbalové HAGY, takže věřím, že budu dostatečně připraven. Co mě čeká… Jak jsem již zmiňoval, rád bych byl sportovně co nejvíce úspěšný. Strašně moc bych si přál zopakovat titul s hokejbalovými Pardubicemi.

V loňské sezóně, která nebyla příliš úspěšná, jsi na začátku taky v týmu nebyl, ale pak jsi přispěchal na pomoc v době nejtěžší, tedy do play-down. Jak dlouho sis to rozmýšlel? A jaký návrat to vlastně byl?

Ten návrat se nerodil ze dne na den. Opět proběhlo několik schůzek a dlouhé přemýšlení, kdy jsem se nakonec rozhodl, že zkusím týmu pomoci. Návrat nebyl jednoduchý, byl v době, kdy sociální sítě plnily komentáře od lidí, kteří buď dlouhodobě florbalu v Pardubicích nepřejí, nebo byli spojeni s klukama, kteří byli z týmu vyřazení. Do toho špatné výsledky, které jsme společně vytvářeli během sezóny. Celkově bych to zhodnotil jako nepovedenou sezónu od všech, ze které je potřeba se poučit a začít od začátku.

Boje o udržení v soutěži nakonec ukončil koronavirus, odehrály se jen dva zápasy. Jaký jsi měl dojem ze hry a z týmu? Co by podle tebe neměl tým přenést do další práce a co naopak i v tak herně nepovedené sezóně fungovalo?

Můj dojem je takový, že jsme na závěr sezóny byli dobře připraveni. Sice jsme po prvních dvou zápasech s Black Angels prohrávali 2:0 na zápasy, ale můj názor je takový, že bychom se i bez koronaviru zachránili. Z týmu byla cítit velká odhodlanost odčinit nepovedenou základní část a dát do záchrany maximum. Už ke konci sezóny začala fungovat týmová práce, která je nesmírně důležitá v celkovém fungování, a to je i jeden z hlavních bodů, ve kterém by měli kluci pokračovat. Když si vybavím své tři roky v Pardubicích, tak jsme poprvé postoupili do play-off, vyhráli Czech open, Pohár a ten tým se tolik neměnil, takže potenciál v týmu určitě je a věřím, že se brzy naplní.

Když jsi do týmu přicházel, byl jsi velmi úspěšný v hokejbale, reprezentant, mistr světa … Co pro tebe vlastně florbal v tu chvíli znamenal?

Narovinu jsem byl hokejbalem přehlcený, cítil jsem, že potřebuji změnu a nabídka z florbalu pro mě byla velkou motivací, ale zároveň velkou neznámou. Do té doby jsem hrál nižší florbalové ligy za HAGU Pardubice a dlouhodobě na nejvyšší úrovni hokejbal. Určitě jsem odhodil a růžové brýle, které jsem do té doby měl a poznal skutečnou povahu lidí. Zpětně musím říct, že je až neuvěřitelné, co se díky této změně událo, jaké na to byly reakce. V tu chvíli to pro mě bylo jedno velké zklamání, a i díky tomu jsem se těšil na změnu a poháněla mě motivace dokázat, že na to mám. Když se dnes ohlídl zpět, tak se to vše povedlo. Těch zážitků je nespočet, úspěchů také, navíc jsem si díky klubu vzdělal nejen po sportovní stránce a zažil jsem, jak funguje profesionální klub v uvozovkách na amatérské úrovni.

Jak to má teď Honza Bílý s hokejbalem? A jak s florbalem?

Hokejbal bude v tuto chvíli prioritou. Věřím, že se vše povede a dosáhneme s Pardubicemi na to, po čem toužíme. Florbal bude na úrovní regionální ligy, kde je hlavním úkolem nastartovat správné fungování týmu a celkové nálady. Můj názor je, že to je hlavně o dobré partě a náladě v týmu, poté už se může stát cokoliv…

Je tenhle konec definitivní? Nebo můžou fanoušci v hloubi duše doufat, že tě na palubovce ještě uvidí?

Na 99,9% definitivní. Už letos ta sezóna nebyla z mé strany ideální a cítil jsem, že už herně zaostávám za ostatními a ten pocit není úplně fajn.

Nepochybně se přijdeš podívat na nějaká utkání v nadcházející sezóně. Jaké SOKOLY bys chtěl na hřišti vidět?

Moc bych si přál, aby kluci makali celých 60 minut a nenechali se ničím a nikým rozhodit. Už jsem zmiňoval, potenciál v týmu je a je na čase ho začít prodávat na hřišti. Co jsem viděl na ovále, tak kluci makají na 100% a věřím, že každému týmu v extralize budou nepříjemným soupeřem a vždy už díky skvělé domácí kulise nevynechají jediný souboj!