Rozhovory  |  18. srpen 2020

“Každá minuta v “A” týmu je ohromná zkušenost,, říká sokolský talent Vojta Rusin

“Každá minuta v “A” týmu je ohromná zkušenost,, říká sokolský talent Vojta Rusin

Ze Rtyně v Podkrkonoší do pardubického dorostu, během sezóny se postupně propracovat do juniorského týmu a ještě během letní přípravy si odbýt premiéru v “A” týmu. Tento ideální scénář potkal člena juniorského týmu Vojtu Rusina. Jak prožíval první zápas v “A” týmu, jak jde spojit florbal se školou, či jak těžká byla aklimatizace ve zcela novém prostředí a mnohem více se dozvíte v rozhovoru.

Co by jsi na začátek o sobě prozradil? 

Jmenuji se Vojtěch Rusin, je mi 17 let a pocházím z malé vesnice u Broumova. Ve volném čase se rád podívám na hokej, nebo trávím čas s kamarády.

Jaké byly tvé florbalové začátky?

Moje první zkušenost s florbalem byla už ve 4. třídě základní školy, kdy jsme si s kamarády hráli ve družině s florbalkou a míčkem. Na tréninky jsem začal chodit asi ve dvanácti letech. Do té doby jsem trénoval jen doma. Začínal jsem v amatérské lize v Broumově.

V pohárovém utkání proti Kunraticím sis odbyl svojí premiéru v “A” týmu. Jak jsi to celé prožíval?

Je to pro mě určitě veliká zkušenost a jsem za ní rád, každé střídání v dospělém florbalu jsou nové zkušenosti a to je pro můj rozvoj jedině dobře. Díky skvělé partě a náladě, která v celém týmu panuje, jsem si celý zápas užíval.

V zápase jsi se dokonce zapsal do statistik, ne však těch pozitivních, připsal sis dvě trestné minuty. Jak se to přihodilo?

V souboji jsem byl bohužel později, než soupeř a sekl jsem ho zezadu do hokejky. Naštěstí máme skvěle nacvičené oslabení, takže soupeř početní výhodou nevyužil.

Před loňskou sezónou jsi se rozhodl k přesunu ze Rtyně v Podkrkonoší do Pardubic. Jaké byly hlavní důvody?

Důvodů bylo hned několik. Hlavním důvodem bylo nabrat více zkušeností a posunout se o úroveň výš. Poté jsem si chtěl zkusit, jaké je to trénovat v superligovém klubu.

Jaká probíhala aklimatizace v novém městě, klubu? 

Bylo to samozřejmě velmi náročné, v Pardubicích jsem moc lidí neznal. Brzy jsem si tu však našel nové přátele kteří mi se vším pomohli a nakonec jsem to vše zvládl v pohodě. 

Jaká máš očekávání od nadcházející sezóny?

Myslím si, že v juniorech máme velkou šanci uhrát nějaký slušný výsledek. Všechno záleží na přístupu hráčů k tréninkům a na tom, jak nám sedne nový herní systém. Co se mužů týče, tak bych byl samozřejmě rád za nějaký start v superligovém zápase.

Kam bys to ve florbale rád dotáhl?

Mým florbalovým cílem je rozhodně zahrát si v reprezentaci.

Jak to máš se školou? Co studuješ, jak těžký byl přesun i v rámci školy a jak zvládáš učení? 

Studuji gymnázium v Pardubicích. Přesun byl celkem náročný, ale nakonec jsem si zvyknul. Na učení není tolik času, ale dá se to zvládat. Můj oblíbený předmět je samozřejmě tělocvik. Úplně nemusím německý jazyk.

Nesmíme však zapomínat i na volný čas. Ví se o tobě že jsi velký fanoušek zámořské NHL, konkrétně Pittsburghu Penguins. Jak jsi prožíval vyřazení týmu z playoff? Máš teď případně nějakého favorita?

Letošní playoff, bylo hodně ovlivněno koronavirem, takže nynější výsledky nejsou úplně adekvátní. Z vyřazení Pittsburghu jsem byl sice zklamaný, ale ve hře je stále můj jeden z nejoblíbenějších týmů. Tampa Bay, kterou společně s Coloradem považuji za největší favority na Stanley Cup.