Rozhovory  |  A-tým  |  19. říjen 2020

Karel Aubus: Chytat v Superlize byl vždy můj velký sen

Karel Aubus: Chytat v Superlize byl vždy můj velký sen

Před sezónou udělal velký posun v kariéře - z divizního celku FbK Olicko-Třebovsko přišel na hostování do “A" týmu SOKOLI Pardubice. Řeč je o dvacetiletém brankáři Karlu Aubusovi, který v létě prošel velkým kariérním i životním skokem. Jak to zvládnul, jaké měl pocity při své superligové premiéře, či s kým z kabiny si nejvíce sednul se dozvíte v rozhovoru.

Před sezónou jsi se rozhodl pro přesun z divizního FbK Orlicko-Třebovsko. Jaké byly hlavní důvody tvého hostování?

Vždy byl můj velký sen dostat se do superligového týmu, zachytat si a tím se i porovnat s těmi nejlepšími.

Byl skok do tréninkového procesu superligového týmu obtížný?

Nebylo to úplně lehké , ale když jsem se dozvěděl , že budu bojovat o místo v týmu , dělal jsem pro to vše , abych se do týmu dostal. Myslím, že fyzicky jsem se dokázal připravit dobře i díky individuálním plánům. Ze začátku jsem si chvíli zvykal na hru, která je rychlejší , ale čekal jsem, že to pro mě bude větší problém, myslím však, že jsem to zvládnul.

Neodrazovaly tě od přestupu výkony pardubického “A” týmu z minulé sezóny?

Mně vůbec, ale lidi v mém tu sezónu stále nadhazovali. Na mě to však nemělo žádný vliv. Věřil jsem, že se to zlepší.

Jak hodnotíš začátek sezóny? 

V týmu je skvělá nálada a jsme opravdu tým. Když jsme v prvním zápase porazili Spartu, byl to skvělý pocit, všichni jsme si to užili a věřili, že dokážeme porazit každého. I když se nám nepovedl poslední zápas s Tatranem, tak věřím, že nás to nakopne k lepším výkonům.

V letošní sezóně Livesport Superligy sis již připsal svůj první start. Ve velmi těžkém zápase s Tatranem Teka Střešovice jsi však v 30. minutě po obdržení osmi branek střídal. Jak jsi celou premiéru prožíval?

Celý den jsem byl klidný, ale jak jsem nastoupil a viděl ten tým, tak to na mě vše sedlo a byl jsem nervózní jak nikdy (smích). Naštěstí nervozita spadla během druhého obdrženého gólu. Snažil jsem se chytit vše, ale bylo vidět, že první lajna Tatranu je nadupaná. Z týmu bylo cítit, že nebyl ve své kůži. Jsem rád, že mám svůj první start za sebou a věřím, že už tolik branek neobdržím a že další zápas, do kterého nastoupím, bude vítězný.

Co noví přátelé, bydlení, prostředí, jak jsi to zvládnul?

Je to pro mě posun jak v kariéře, tak v životě. S kluky jsem si sednul skvěle, a hlavně díky nim se tu cítím velmi dobře.

Jak jsi se v Pardubicích zabydlel? Kdo je tvůj spolubydlící? Kdo je ti zde největším parťákem? 

V Pardubicích se cítím dobře. Jsme na bytě v pěti, je to velká paráda (smích). S klukama je to někdy boj, ale zatím si nemůžu stěžovat. Jsem na pokoji s Martinem Halešem a v dalším pokoji jsou Mára Weinelt, Michal Smola a Matyáš Mík. S "Pejskem" (Martinem Halešem) jsme si sedli skvěle. Jsme parťáci jak na hřišti tak i mimo, je to s ním sranda (smích). Jak jsem říkal, sedí mi všichni kluci, dost si také rozumím s Márou, často spolu celé dopoledne koukáme na filmy a zajdeme i na horkou čokoládu.

Co tvá florbalová budoucnost? Kde se vidíš za pět let?

Asi jako každý mám své sny. Chtěl bych se stát jedničkou v extraligovém týmu a obléknout si reprezentační dres. To je teď však ještě hodně daleko. Nyní je mým cílem ukázat s týmem, že patříme do extraligy.