Rozhovory  |  Dorostenci, Starší žáci  |  19. duben 2021

Ota Černohorský: Trpělivost pomalu dochází. Věřím, že se brzy vrátíme na hřiště

Ota Černohorský: Trpělivost pomalu dochází. Věřím, že se brzy vrátíme na hřiště

Člen týmu starších žáků, který se společně s jeho spoluhráči musí vypořádávat s on-line a individuálními tréninky. Tím je Ota Černohorský, kterého zároveň čeká přechod do dorostenecké kategorie. Jak se na něj těší, o jeho motivaci, i trénincích s mladším bratrem se rozpovídal v rozhovoru.

Aktuální doba není jednoduchá, jak jí zvládáš?

Myslím si, že poměrně dobře. Snažím se, abych všechny věci, co dělám, dělal na 100 %, ať už jde o věci do školy nebo například všechna cvičení na on-line trénincích.

Kondiční trenér Ondřej Almaši připravuje pro všechny kategorie tréninky alespoň on-line, dokáží alespoň trochu vynahradit ty společné?

V rámci možností to nějak společné tréninky vynahradit dokáže, spíše tedy po kondiční stránce, když děláme různá posilovací cvičení, ale určitě ne jako klasický společný trénink. Není u toho taková zábava jako při klasických trénincích, a to je přeci jeden z důvodů, proč florbal děláme.

Jak jsi na tom s tréninkovou motivací, když celé měsíce musíš trénovat doma sám?

Je pravda, že motivace a trpělivost trénovat už pomalu dochází, ale jakékoliv setkání se spoluhráči a kamarády, jako například, když bylo umožněno trénovat v minulé sezoně před prázdninami nebo v té letošní v září a také před Vánocemi, tak mi to opět vrátí chuť k trénování. Věřím, že takováto možnost vrátit se k trénování opět nastane a už nikdy nebude přerušena, a to si určitě přejí všichni.

Úplně sám ale netrénuješ, jelikož tvůj bratr Míša taky hraje za SOKOLY, trénujete spolu?

Ano, trénujeme. Díky tomu, že máme docela velký pokoj, můžeme společně trénovat na on-line trénincích a vzájemně se hecovat, kdo udělá víc kliků, dřepů atd. za kratší čas, což nám oběma tréninky alespoň trochu zpříjemňuje. To taky vzdáleně připomíná společné tréninky, kdy se taky vzájemně podporujeme, ale jak už jsem řekl, není to ono. Máme doma i branku, takže trochu hrajeme florbal i doma, někdy i s taťkou. Taky s bráchou chodíme, když nemáme on-line tréninky, ven si zakopat s balonem, nebo na in-line brusle s hokejkou, vezmeme si branku a jezdíme na sebe 1 na 1 nebo jen tak hrajeme, kdo dá, komu více jesliček (úsměv).

Na co se nejvíc těšíš po skončení aktuálních opatření?

Na tréninky, na kluky, s nimiž budu hrát, na trenéry, na zápasy, prostě na všechno, co k florbalu patří a teď to kvůli Covidu nemůžeme dělat. Určitě všichni, co hrají florbal, jsou na tom stejně jako já a těší se, až se vše opět dá do pohybu a budeme se moci vidět na společných trénincích a turnajích.

V nadcházející sezóně Tě čeká velký krok do dorosteneckého týmu, jak to vnímáš po takřka celé sezóně bez tréninků a zápasů?

Na tento přechod velice těším. Určitě je to zesíleno tím, že jsem v podstatě florbal rok nehrál, což je opravdu hrozné. Bude opravdu náročné, protože všechny kluky, které znám, a kteří odešli do dorostu přede mnou, mi říkali, že už to není taková brnkačka jako ve starších žácích. Navíc to bude znásobeno tím, jak tu už zmiňuješ, jsem pořádně netrénoval a vyjma jednoho turnaje jsem žádný jiný neměl. O to víc se budu muset snažit, abych byl prospěšný týmu. Už se na všechny kluky, s nimiž budu v příští sezoně hrát, těším a věřím, že budeme dobrá parta a společně budeme vyhrávat jeden zápas za druhým a že už nás nic nezastaví, žádný soupeř a už vůbec ne Covid.