Rozhovory  |  Junioři 21/22  |  11. červenec 2021

Jarmil Paar: Nelituju ani minuty práce ve florbalovém prostředí

Jarmil Paar: Nelituju ani minuty práce ve florbalovém prostředí

Trenér, manžel, rodič a policista. Tyto všechny role zastává a zvládá nový člen juniorského realizačního týmu Jarmil Paar. O jeho florbalových začátcích, výchově malých florbalistů, či jeho práci mimo florbal čtěte v rozhovoru.

Jak dlouho se již florbalu věnuješ?

Ve chvíli, kdy moji kluci začali hrát florbal, dojížděl jsem tam původně jako rodič, jsem si začal uvědomovat, jak moc mě to baví. Vždy jsem se o to dost zajímal, čehož si také všimnul trenér a nabídl mi, jestli bych nechtěl zkusit trénovat. Já jsem ani na chvíli neváhal a šel jsem do toho, udělal jsem si základní licenci a už jsem trénoval. Teď už to bude 6 let a doteď toho rozhodnutí nelituji.

Jak probíhaly tvé začátky v našem klubu?

Úplně v klubu jsem začal prakticky až na úvodní schůzce juniorů, kde jsem se seznámil s týmem a poté jsem poznával prostředí. Do té doby jsem komunikoval s Láďou Štanclem, který mi vlastně celou tuto příležitost nabídl. Vždy jsem bral SOKOLI jako top klub v regionu, takže když mi Láďa nabídl možnost zde trénovat, ani mě nenapadlo říct ne.

Vedle našeho klubu také působíš v klubu FBC SION – DDM Nová Generace, předáváš své poznatky z tréninků také tam?

Určitě ano, také původně jsem s tím takto počítal. Jak jsem zmiňoval, v Pardubicích se vše dělá špičkově a pro rozvoj florbalového prostředí je důležité, aby se vše posouvalo stejně všude, takže také právě v SIONU, s čímž bych rád pomohl.

Kromě večerů na halách také chodíš běžně do práce. Přiblížíš nám ji?

Pracuji na Městské policii v Hradci Králové. Baví mě práce s dětmi, takže jsem původně chtěl dělat něco s nimi spojeného a nyní dělám na jednom z okrsků v Hradci, kde s dětmi občas řešíme, takže alespoň z části mám splněno. (smích)

Vedle tohoto všeho také stíháš vychovávat tři syny, budou také následovat tvé kroky do florbalového světa?

To záleží na nich. (smích) U nás to bylo spíše naopak, do florbalu jsem se dostal hlavně díky nim, takže já následuju jejich cesty. (smích) Pro mě je hlavní, aby je bavilo to, co budou dělat, ať už to bude cokoliv. Občas je považováno za problém, když rodič trénuje své děti, což já mám, snažím se být co nejvíce férový, aby to bavilo je, tak ostatní děti a všichni u florbalu zůstali.

Jaké máš florbalové plány do budoucna?

Chtěl bych využít mého posunu do Pardubic a zamyslet se nad trenérskou licencí B. 6 let zpátky, kdy jsem ve florbale začínal byl mým cílem posun na licenci C a hlavně aby má práce nebyla zbytečná a někomu pomáhala, licence je splněná, a doufám, že i druhý bod. (úsměv) Nyní mě tedy nic nedrží od dalších posunů.