Rozhovory  |  Dorostenci 21/22  |  19. červenec 2021

Dominik Chmelař: Na kolektivních sportech je vždy nejlepší parta kamarádů kolem vás

Dominik Chmelař: Na kolektivních sportech je vždy nejlepší parta kamarádů kolem vás

V klubu si vyzkoušel vše podstatné. Hru v mládežnických kategoriích, v “A” týmu a také trénování. Řeč je o Dominiku Chmelařovi, který v rozhovoru popisuje své florbalové začátky v časech samého začátku florbalu, vzpomínky na hráčskou kariéru, či práci u dorostenecké kategorie.

V klubu působíš již dlouhou řadu let. Jak dlouho to už je? 

Pokud dobře počítám, tak by to mohlo být téměř 20 let. V klubu jsem začínal, když jsem nastupoval do 1.třídy základní školy. V tu dobu tady byl florbal v podstatě neznámý sport a pamatuji si, že ještě i dlouhou dobu potom jsem musel často lidem vysvětlovat, proč chodím po městě s hokejkou, co má děravou čepel.

 Jak kdysi vypadaly tvé začátky v pardubickém klubu?

Od mala jsem tíhnul k hokeji, ale rodiče tenkrát správně usoudili, že na hokej nemám úplně ideální dispozice. Nějakým způsobem se jim podařilo objevit florbal a pak už to byla taková ta klasika. Tělocvična, mantinely z laviček, brankáři na stojáka s kšiltovkou v ruce. Náplň tréninků byla v té době už také do detailů propracovaná. Rozdělte se, tady máte míček a hrajte. 

Hrával jsi za “A” tým mužů. Na co máš nejlepší vzpomínky z hráčské kariéry?

Jsem rád, že jsem si mohl splnit sen zahrát si za “A” tým, který se mi začal v hlavě rýsovat přesně od doby, kdy jsem zjistil, že vůbec nějaký florbalový “A” tým mužů v Pardubicích existuje. Na svůj první zápas a gól v extralize určitě nikdy nezapomenu. Kromě sportovních vzpomínek je ale na kolektivních sportech fantastická věc, že kolem sebe vždycky máte partu kamarádů, se kterými společně prožíváte jak vítězství, tak i prohry a zároveň s nimi máte i mnoho skvělých zážitků mimo hřiště. Kdybych teď měl z fleku jeden takový zážitek vystřelit, tak by to byla cesta domů z Ostravy po zápase s Vítkovicemi v sezóně 2014/2015. 

Budeš začínat druhý rok u dorostenecké kategorie. Minulou sezónu ovlivnil Covid, tak co čekáš od této sezóny? 

V první řadě jsme velmi rádi, že se kluci vrátili po minulé sezóně zpět v solidní fyzické i psychické kondici. Minulý rok byl pro všechny hodně složitý a upřímně jsem čekal, že návrat zpět do tréninkového procesu nás bude všechny bolet mnohem víc. Kluci k tomu však od začátku přistoupili skvěle. Nyní mají na měsíc individuální plány a já věřím, že až se na začátku srpna opět společně sejdeme, tak budeme dál pokračovat v nastoleném tempu a čeká nás super sezóna.

V dorostencích se pravidelně točí ročníky, je těžké navazovat na stejnou práci s jinými hráči?

Neviděl bych v tom žádný problém. Naopak je to ulehčené tím, že rázem máme na tréninku o něco méně hráčů než u mladších kategorií a s tím se dá lépe pracovat, především co se týká nějakých individuálních věcí. Navíc hodně hráčů přichází do dorostu s tím, že kompletně prošli naší akademií, což při přechodu hodně pomůže nejen jim, ale i nám trenérům. Zároveň je vždycky zajímavé sledovat, jak se mladší ročník snaží co nejrychleji vyrovnat tomu staršímu, kterého to pak nutí makat zase ještě o to více.

Když zrovna tvůj volný čas nevyplňuje pobyt na hale, co v tu chvíli rád podnikáš?

Snažím se hodně času trávit s rodinou, přítelkyní a kamarády. Zároveň mě baví hodně cestovat a poznávat nová místa. V současné době řešíme i nějaké budoucí plány a projekty, které mě občas dokážou dost zaměstnat. Dále mě zaměstnává i práce ve firmě s mraženými a chlazenými potravinami, ve které se stále učím novým věcem a moc mě to baví. Čas na sport si ale samozřejmě také najdu, ať už to je florbal v sokolském týmu Excellent, tenis nebo si jednou za čas zajdu i zaběhat. To má ale vždy jednu podmínku a to, že moje trasa musí končit vždy na jednom určitém místě, které si ale logicky nechám pro sebe.