Tento víkend bude v Pardubicích patřit florbalu a fanoušci se rozhodně mají na co těšit! Program nabízí pestrou směs zápasů všechn věkových kategorií, od mladších žáků až po muže.
Martina Zozuláka určitě všichni florbaloví, a hlavně sokolští fanoušci dobře znají, i tak vám ho ale na začátek trochu představíme: Martin za nedlouho oslaví 32. narozeniny, s manželkou Zuzanou mají dvě děti – Markétu a Matěje, vystudoval Ekonomika a management na UPCE, má kompletní sbírku medailí z Akademického MS, a dokonce i bronzovou medaili z Mistrovství světa ve florbalu, zahrál si Superfinále, je druhým nejúspěšnějším střelcem v historii a šestým nejproduktivnějším hráčem. Nezastavila ho ani dvě těžká zranění kolen. Teď se stal lídrem klubu Sokol Pardubice, když ho výkonný výbor zvolil jako nového generálního manažera.
Martine, začneme trochu obecně. Co si mám představit pod tím, že se z tebe stal generální manažer? Do teď jsi byl sportovní ředitel, jak velká je to změna?
Na první pohled to může působit jako změna poměrně zásadní, kde pozice klasického sportovního ředitele řeší v podstatě jen sportovní část klubu, a generální manažer by měl mít přehled téměř o všem, co se v klubu stane. Ovšem realita pro mě několik posledních let byla taková, že jsem řešil i věci, které se sportovní části v podstatě netýkaly, a sportovní část pro mě byla jen kouskem mojí práce. Z tohoto pohledu si myslím, že ta změna pro mě nebude až tak zásadní a věřím, že obecný přehled o všech částech fungování klubu mám. Určitě jsem nevzal tuhle prestižní pozici jen proto, že to dobře vypadá, aniž bych tušil, co to reálně obnáší.
Samozřejmě jsem si v kompetencích nechal trochu více přesahu do sportovní části, než by u klasického GM bylo obvyklé. Ale smyslem pozice GM v mém podání určitě nebude uzavření se do kanceláře a nošení obleku a kravaty. Dál chci trénovat děti a dál chci také hrát. Chci realizovat věci, které sám dělám, nebo jsem si je vyzkoušel, a nevymýšlet nesmysly někde z kanceláře – důležitá je pro mě realita provedení, a proto je pro mě také důležité se dál objevovat na hřišti – ať už jako trenér nebo jako hráč.
Kde se vzal nápad zasáhnout takto radikálně do organizační struktury klubu, celou ji přebudovat a vytvořit novou vedoucí pozici?
Postupným vývojem, růstem klubu jako takového, ale i obecným růstem florbalu, jsme se dostali do stavu, kdy nebylo řízení klubu efektivní a dlouhou dobu jsme bojovali s nastavením organizační struktury a jednotlivých pozic a rolí. Řešili jsme takzvaně všichni všechno, což nás zatěžovalo časově i pracovně. V rámci výkonného výboru jsme dospěli k názoru, že způsob řízení s generálním manažerem pro nás bude nejefektivnější.
Co tedy bude hlavním úkolem generálního manažera?
Upřímně se to těžko popisuje, nebudu řešit konkrétní náplň práce – na to by asi jeden rozhovor nestačil :-). Ale z mého pohledu je hlavním úkolem GM být lídrem klubu, jakousi hlavou organizace a být někým, kdo má vizi, kterou lidé věří a jdou za ní.
Jak složitý proces je takto velká změna organizace klubu, která je už roky podobná?
Nejtěžší podle mého byla příprava celé změny a definování jednotlivých pozic a odpovědností. Ale věřím, že jsme se na tu změnu připravili dobře a samotná realizace bude probíhat bez větších komplikací.
Už jsem zmínila, že jsi do nynějška byl sportovním ředitelem. Tvoje role se tedy v tuhle chvíli mění, ale logicky se musí změnit i další složky ve struktuře pod GM. Můžeš to trochu přiblížit?
V zásadě jsme rozdělili klub na 3 základní složky – sport, provoz a marketing. Za každou jednotlivou oblast odpovídá jeden člověk. Za sportovní část to je náš šéftrenér Láďa Štancl, za provozní část pak Víťa Drašar a za marketing Petr Musil. Generální manažer tak nějak lítá nad vším a snaží se vše koordinovat a řídit – zásadní tak je obecný přehled o celém fungování klubu. Samozřejmě vnímáme, že klub má 3 základní složky, ale jedna bez druhé nemůže fungovat a vše musí být v dokonalé harmonii, což je samozřejmě i jeden z mých úkolů.
Ty jsi management studoval na VŠ, čekal jsi, že by se ti to někdy mohlo hodit? Navíc ve florbalovém prostředí?
Ano, vystudoval jsem obor ekonomika a management, ale po ukončení studia mě nenapadlo, že svůj inženýrský titul opravdu uplatním v tomto oboru. Byl jsem přesvědčen, že půjdu trochu jinou cestou. Ale na druhou stranu je sportovní a florbalové prostředí natolik specifické, že některé obecné části studia se opravdu použít nedají, takže se dá trochu pochybovat, jestli je to skutečně stejný obor :-).
Nabízí se otázka, když jsi přijal funkci generálního manažera, jestli budeš i nadále v A týmu působit i jako hráč? Jak moc je to komplikovaná situace?
Jak už jsem říkal, tak nechci být generální manažer, který sedí v kanceláři a vymýšlí nesmysly, které nejsou aplikovatelné v praxi. Proto je pro mě důležité zůstat dál na hřišti – jako hráč nebo jako trenér. Samozřejmě vnímám, že to pro někoho může působit amatérsky, že GM klubu běhá někde po hřišti. Upřímně jsem se skutečně poprvé dostal do stavu, kdy jsem reálně přemýšlel, že je moje hráčská kariéra u konce. Dokonce jsem byl v jednu chvíli opravdu nakloněn tomu, že skončím a nenastoupil jsem s týmem do začátku letní přípravy a vzal si několik týdnů na rozmyšlenou.
Ovšem nakonec jsem se rozhodl jít touto cestou, kdy nechci opouštět něco, co mám rád a také něco, co už vzhledem ke svému věku můžu reálně dělat posledních pár let. Času sedět pouze v kanceláři budu mít ještě víc než dost. Je možné, že za rok budu mluvit jinak a letošní zkušenost nebude dobrá, ale jsem osobnost, která ráda bojuje a přijímá nové výzvy, a vím, že pokud bych to nezkusil, tak mě to bude mrzet. Samozřejmě mi pro zvládnuté celé situace budou muset pomoct mojí spoluhráči, pro které to určitě také nebude jednoduché, ale věřím, že mojí novou roli přijmou.
Máš rodinu, dvě malé děti, k tomu přibydou povinnosti GM a jako hráč budeš taky hodně vytížený. Není to moc velká časová zátěž?
Ještě bych dodal, že máme aktuálně rozestavený dům :-). Těch činností je skutečně hodně, ale pokud bych nebyl přesvědčený, že to lze zvládnout, tak jsem do toho nešel. Jednoznačně budu potřebovat podporu všech lidí okolo, jak pracovního týmu, tak i hráčského. Zároveň vím, že na prvním místě pro mě vždycky budou moje děti a manželka, takže pokud budu cítit, že je zanedbávám, tak určitě některou z činností omezím. Při rozhodování o konci mé hráčské kariéry měla moje žena asi největší slovo. Ujistila mě, že to doma zvládneme, a zároveň si ani neuměla představit, že bych po letech strávených na trénincích a zápasech měl být najednou pořád doma :-).
Co je ta vize, se kterou se pouštíš do práce v nové funkci? Chystají se třeba aktuálně nějaké nové projekty?
Moje dlouhodobá vize, ale i vize výkonného výboru, je taková, že bychom chtěli, aby se z našeho klubu stala skutečně respektovaná značka, respektovaný sportovní klub napříč republikou. Zároveň jsem přesvědčen, že některé věci děláme trochu jinak, než je u sportovních klubů obvyklé, a rád bych vše lépe a jasně prezentoval – jak interně naším členům, tak externě veřejnosti. Z těchto důvodů chystáme poměrně zásadní projekty, které představíme v průběhu sezony. Prvním z nich je nová grafická identita klubu, s kterou nyní finišujeme a kterou odhalíme ještě před startem nové sezony. A druhým je právě projekt klubových vizí, cílů a hodnot, který bude navazovat na grafickou identitu a díky, kterému chceme právě lépe prezentovat naši činnost.