Jakube, jak by si se v krátkosti představil?

V krátkosti se to dělá dost těžko (úsměv), ale co je pro mě charakteristické je kladný vztah ke sportům, společně se zájmem o to, jak funguje vnitřní život člověka a jak ho můžeme rozvíjet. Přirozeně z toho pak vyplývá i moje aktivita v oblasti sportovní psychologie.

Jako sportovec se věnuji od roku 2007 bojovým sportům. Primárně jsem začal s Muay Thai, pak pokračoval ke komplexnějšímu MMA a v současnosti se nejvíce věnuji systému Brazilian jiu-jitsu.

Jako psycholog jsem magisterský student na Univerzitě Palackého. Posledních 5 let pracuji se sportovci v individuálním poradenství zaměřeném na zlepšování výkonu a kvalitu jeho prožitku.

Jak vůbec vznikla myšlenka toho, že by si se stal psychologem u elitního florbalového týmu?

Martin Zozulák mě oslovil přibližně před 7 lety, jako trenéra SK Pretorian Pardubice, se zájmem o doplňkové tréninky pro kluky z florbalové akademie. Řekl bych, že jsme si navzájem sedli v přístupu ke sportu a jeho smyslu. Martin věděl, že se o psychologii zajímám a nabídl mi spolupráci.

Jak by měla vypadat tvá práce a co od ní očekáváš?

Ze začátku bude moje práce především o mapování nového prostředí. Jednou týdně se budu účastnit společných tréninků a zjišťovat, jak funguje tým jako celek a jednotlivý hráči, v různých situacích. Na oblasti, které se budou jevit, že mají největší potenciál pro zlepšení, se následně zaměřím s konkrétními návrhy.

Hráči také budou mít možnost mě oslovit z vlastní iniciativy a pracovat na tématech, která pro ně jsou aktuální (motivace / disciplinovanost, předstartovní stavy, optimalizace výkonu…)  

Pro fanoušky bojových sportů určitě nejsi neznámým – v MMA držíš bilanci 7-0, si držitelem černého pásu v brazilském Jiu Jitsu, zároveň i předsedou a trenérem v pardubickém klubu SK Pretorian. Je ještě něco, čeho by si chtěl na poli „bojovém“ dosáhnout?

Bojové sporty jsou pro mě srdcovka… práce a dokončování studia mi v současnosti berou většinu prostoru a pro kvalitní přípravu na turnaje ho moc nezbývá. To se mi těžko říká, protože jít znovu zápasit mě velmi láká. Za necelý rok budu mít dostudováno a tehdy se vrátím do zápasového režimu. Těším se na něj a také je to příležitost ukázat psychologii sportu v praxi, což je pro důvěryhodnost toho, co zastáváte, důležité. Jak se říká: „walk the talk“.