David Petržela bude znovu působit v roli trenéra AKADEMIE mladších žáků
Letošní sezóna byla pro pardubický mužský kádr velmi těžká. Drtivé porážky, ztráta i zdánlivě zcela jasně vyhraných utkání, odchody hráčů a krize v kabině. Poslední místo v tabulce, play down a nakonec trochu hořká záchrana v nejvyšší soutěži. V čele týmu stál letos jako trenér Ladislav Štancl, který se s tím vším musel vypořádat a neustále se snažit pracovat na tom, aby se výkon týmu zlepšil. I pro něj to tedy byla těžká a vyčerpávající sezóna. Jak ji hodnotí a jestli by zpětně změnil některá svá rozhodnutí čtěte v rozhovoru níže:
Letošní sezóna byla bezesporu velmi náročná. Pojďme si ji nejdříve obecně zhodnotit z tvého pohledu.
Ano, sezóna byla opravdu velmi náročná od samého začátku, pro nás pro všechny. Nedá se hodnotit jinak než zklamáním. Všichni jsme čekali, že v Superlize předvedeme lepší výkony a rozhodně získáme více bodů. Z výsledkového hlediska se sezóna nedá hodnotit jinak než neúspěšnou.
Po základní části jsme byli na posledním místě, do play-down jsme šli proti Black Angels. Bohužel se odehrály jen dva zápasy, než byla soutěž zastavena. Jaké ty zápasy byly? Na střídačce to vypadalo rozhodně jinak než v zápasech před tím.
Play-down nebo play-off je vždy jiná soutěž. Není to fráze a klišé, ale je to holý fakt. Je to cítit na hřišti, na střídačce, na trénincích a koneckonců to vnímají i lidi, kteří na zápas přijdou. Takže i na střídačce to vypadalo opravdu jinak než během dlouhodobé základní části. Tým byl semknutý, odhodlaný a opravdu těmi zápasy žil od první do poslední minuty. Všichni jsme si uvědomovali důležitost těchto zápasů. Zápasy byly velmi vyrovnané, tak jak se čekalo. Hrály se oba ve slušném tempu a nechyběla ani tvrdost, z obou týmů bylo cítit velké odhodlání. První zápas byl pro nás tak trochu nespravedlivý. Od druhé třetiny jsme přebrali otěže utkání a byli jsme až do konce opravdu lepší. Ve třetí třetině jsme ale nedokázali proměnit šance a zápas zlomit. Prodloužení pak rozhodla jediná střela domácích. Druhý zápas byl velmi podobný. Tam jsme ale selhali v obraně standartních situací, které utkání rozhodly. V závěru už jsme hráli vabank a padlo několik gólů do otevřené obrany nebo prázdné brány. Rozdíl ve skóre nehraje v play-down roli, za výhru je bod, ať je jakákoliv.
Superliga, stejně jako všechny ostatní florbalové soutěže, byla nakonec předčasně ukončena, Výsledkem tedy je, že SOKOLI budou v nejvyšší soutěži i další sezónu, a to i přes to, že spousta lidí to kritizuje. Co ty na to?
Situace, která nastala, je mimořádná a nikdo z nás jí nečekal. Odpovědní lidé takto rozhodli a je třeba to respektovat. Děje se tak po celém světě a nyní je důležité, aby vše co nejdříve pominulo a vrátilo se do běžných kolejí s co nejmenší újmou pro svět ve všech ohledech. To, že to pro nás znamenalo udržení v Superlize, je fakt, který z toho vyplynul. Pro nás je to velký závazek a motivace k tomu, abychom byli příští sezónu lepší. Je jasné, že to vzbudilo vlnu kritiky a nevole, ale výkonný výbor Českého florbalu rozhodl v souladu s řády a proti tomu nelze nic namítnout, i když se opravdu dokážu vcítit do všech hráčů a trenérů, kteří tím ve všech soutěžích přišli o postupy, vítězství a další emoce spojené s koncem sezóny. Co ale nechápu je to, když je kritika obrácena proti klubu, trenérům nebo dokonce hráčům. Nikdo z nás tuto situaci ovlivnit nemohl, proto je to zcela zbytečné. I hráči by byli raději bojovali na hřišti.
Jaký byl nejtěžší moment téhle sezóny?
Těžká otázka, protože těžkých momentů bylo opravdu hodně. Ale tím nejtěžším byly jednoznačně změny v kádru v polovině sezóny, kdy jsme se rozhodli vyřadit tři hráče, to nebudu zastírat. Bylo to pro mě těžké jak z lidského hlediska, tak toho, že se nevedlo herně, výsledkově ani v týmu. Ale ke zodpovědnosti vedení týmu patří i tyto nepříjemné věci, bohužel. Ale přiznám se, že jsem nečekal, že to spustí takovou vlnu osobních útoků a kam až jsou lidi, kterých se vlastně skoro netýká schopní zajít.
Když se za tímhle momentem teď ohlížíš, udělal bys něco jinak?
Stará pravda, po bitvě je každý generál. V trenérské práci platí, že by člověk vždy udělal spoustu věcí jinak, je důležité se poučit a získané zkušenosti pak zúročit. Já si i teď za svým rozhodnutím stojím, ať bylo jakkoliv nepříjemné. Komunikovat to ale asi bylo možné lépe. Zpětně vzato, možná bych si nedával tolik času na rozmyšlenou, abych mohl sám sebe ujistit, že je to dobré rozhodnutí pro budoucí fungování týmu. To jsou ale myšlenky s odstupem času, kdy je člověk už ovlivněn vývojem celé situace. Rozhodně bych ale znova nenechal dojít situaci tak daleko a problémy, které v týmu byly, bych řešil rázně a mnohem dřív, než abych se snažil vše měnit, narovnávat a doufat, že se věci pohnou a změní. Rád bych zdůraznil, že žádná taková rozhodnutí vůči týmu, ať už pozitivní nebo negativní, nejsou nikdy vedena v osobní rovině, aby se trenér rozhodoval na základě nějakých sympatií. Jsou to týmová rozhodnutí, která patří k práci s každým kolektivem.
Když mluvíš o osobních útocích, co máš konkrétně na mysli? Velká odezva byla na sociálních sítích pod článkem, ale to se asi dalo čekat.
Sociální sítě jsou fenomén dnešní doby, takže jsme všichni nějakou odezvu čekali. Zvlášť, když jsou dnes lidé zvyklí komentovat opravdu úplně vše, a ještě lépe v negativním duchu. K tomu sociální sítě přímo vybízí. Takže to mě tolik nepřekvapilo. Co mě ale opravdu zaskočilo bylo to, že to vše šlo extrémně do osobní roviny. Že jsou lidé schopní si kvůli tomu zakládat nové profily na Facebooku, aby mohli něco okomentovat, posílat soukromé zprávy, maily, a to vše samozřejmě anonymně i několik měsíců potom. Když vám po každém zápase přijde útočná a nenávistná sms, tak to není nic příjemného. To jsem opravdu nečekal a je to pro mě další zkušenost a ponaučení. Mou prioritou bylo, hráče a tým od tohoto oprostit, aby se to nedostalo k hráčům a neodvádělo to pozornost od těžkého závěru sezóny. Asi nejvíc mě mrzelo vůči týmu, když jsem viděl na zápasech lidi, kteří vyloženě čekali na každou naši chybu, prohru a nebáli se projevit radost při obdrženém gólu. I to se bohužel dělo.
Došlo i na to, že se konec hráčů řešil v médiích, klub se k tomu už pak ale ani jednou nevyjádřil. Měli jste pocit, že už to není potřeba?
My jsme své stanovisko sdělili na webových stránkách v prohlášení. Nějaké vyřizování účtů přes media mi přijde naprosto zbytečné a nikam by to nevedlo. Navíc media, která otiskla různé rozhovory či články, se nás ani na nic nedotazovala, takže jsme to dál už neřešili. Lidé v textu vždy podvědomě hledají to, co chtějí slyšet. My jsme se pak již chtěli dál soustředit na svou práci, které bylo dost.
Jak se tato konkrétní situace pak odrazila na týmu?
Logicky se to do týmu promítlo a už bylo na nás na všech, jak s tím naložíme a jak se k tomu postavíme. Určitě není na místě z nastalé situace vinit hráče, těch se musím zastat. Každá taková situace má na tým vliv a je pro něj nějaký impulz, ať už pozitivní nebo negativní. Kdybych si myslel, že to týmu opravdu hodně ublíží, tak bych takové rozhodnutí nikdy neudělal. Ale zpětná vazba od naprosté většiny hráčů byla pozitivní, což se odrazilo na celkové lepší atmosféře.
Který zápas byl pode tebe, bez ohledu na výsledek, nejlepší, který jste v sezóně odehráli?
I když byla sezóna opravdu nepovedená, myslím si, že jsme odehráli i dost poměrně dobrých zápasů, ve kterých jsme ale třeba nebrali body, ať to mělo jakýkoliv důvod. Pokud mám ale vypíchnout jeden, tak bych řekl zápas proti Liberci v hokejové aréně, který byl hraný jako School match. Jednak byla fantastická atmosféra a taky se nám podařilo získat 3 body i přesto, že se tým musel oklepat z dvou předchozích porážek, což bylo velmi náročné na psychiku. Ale hráči to zvládli na výbornou. Takový zápas je pro nás všechny vždy zážitek a zde to bylo umocněno ještě těmi třemi body.
A který byl nejhorší?
Jednoznačně výjezdní utkání, které Chodov pořádal v Náchodě. Tento zápas byla z naší strany ostuda, a to nejen výsledkově, ale především herně, nasazením, plněním, pokynů, přístupem a týmovostí. Jestli je nějaký příklad toho, jak to ve sportu vypadat nemá, tak to byl tento zápas. Tam se nepovedlo opravdu vůbec nic.
Na tomto zápase byl poprvé na lavičce jako trenér přítomen i Jan Třískala. Jaká byla jeho role a jaká s ním byla spolupráce?
Honza byl velkým oživením pro nás trenéry i pro hráče. Přinesl další pohled, nové postřehy a spolupráce s ním byla vynikající. Hodně mě mrzelo, že první zápas, kdy byl s námi, dopadl zrovna takto. Honza se podílel na taktických věcech i vedení týmu a jeho role v tom byla velmi důležitá, protože nebyl zatížení první polovinou sezóny a přinesl tak svěží vítr mezi nás všechny. Honzovi patří velký dík za odvedenou práci v této sezóně, stejně tak Honzovi Černohorskému, který je u týmu asistentem. Oba dva odvádí velký kus práce.
I když to byla sezóna těžká a plná těžkých momentů, určitě by se v ní našly i věci pozitivní, nebo ne?
Určitě se pozitivní věci najdou, vždyť je to pořád hlavně zábava. :-) Například zapojení dalších juniorů, kteří si odbyli svou premiéru v Superlize a nevedli si vůbec špatně. Třeba když jsme V Chrudimi dali Chodovu jen dva góly a oba dali junioři, kteří hráli poprvé, Smolič (Michal Smola) dokonce asi tak 25 vteřin v celém zápasu. Možná by stálo za to zapátrat ve statistikách Ondry Zamazala, jestli se nejednalo o nejrychlejší premiérový gól juniora v historii. :-) Oba zápasy v hokejové aréně z toho pohledu, co lidi, kteří pracují pro klub dokáží připravit a zorganizovat, protože to byly opravdu špičkové akce. Pak je určitě spousta pozitivních a vtipných momentů týmových z kabiny, které jsou ale nepublikovatelné. :-)
Před play-down navázal klub spolupráci s mentálním koučem, což není v českém prostředí zatím zcela běžné. Jaká je to spolupráce a co to A týmu přineslo?
Tato spolupráce je velmi zajímavá a je to další krok k tomu, jakým způsobem chceme s hráči v našem klubu pracovat. A to nejen v A týmu. Určitě je v našich plánech vytvořit projekt podobný tomu, který máme s panem doktorem Tomášem Soukupem přes výživu. Je to další část z komplexního hráčského rozvoje. Tuto spolupráci si velmi pochvaluji a věřím, že to posune nás všechny zase dál. A týmu to přineslo impuls k tomu, že výkon sportovce je ovlivněn mnoha faktory, které nespadají do fyzického nebo dovednostního tréninku na hřišti. Ale i přesto je mentální stránka výkonu také dovednost, na které je třeba systematicky pracovat. Věřím, že i pro hráče to byla další možnost, jak se zlepšit na tréninku, v zápase i v životě.
Na čem je potřeba podle tebe do další sezóny zejména pracovat?
Jednoduše na všem, co ke sportu na nejvyšší úrovni patří.
Jaký je výhled na další sezónu? Předpokládám, že i přes současný stav věcí, příprava pro další herní období běží...?
Vše se momentálně řeší a příprava na další sezónu je v plném proudu, nejen u A týmu. Jelikož vše skončilo ze dne na den a soutěže i tréninky se zastavily, hned jsme začali připravovat vše potřebné, abychom byli ready, až se vše postupně vrátí do běžných kolejí. Vše si vyhodnotíme a budeme se bavit, jaký je výhled a jaké jsou možnosti dál. Je za námi velmi nepovedená sezóna a je třeba si vše zanalyzovat. V žádné části sezóny jsem se nezříkal hlavní zodpovědnosti za tým a jeho fungování a stejně, jako jsem o tom vedli diskuse s vedením v průběhu sezóny, vedeme je i nyní. Hlavní slovo má logicky vedení klubu, takže jsou věci v běhu tak, aby bylo vše co nejlépe připravené.
Nejzajímavější nebo nejvýraznější florbalová či osobnost podle Ladislava Štancla…?
U florbalu je to pro mě jednoznačně v této sezóně končící Matias Hofbauer. To, co za svou kariéru dokázal, jakým způsobem si držel světovou výkonnost a co dokázal předvádět na hřišti na minulém mistrovství světa v Praze i ve svém věku, je naprosto obdivuhodné. A nemám na mysli pouze florbalové dovednosti, ale i fyzickou připravenost, kterou dokázal jak běžecky, tak tvrdostí u mantinelu zastínit i o generaci mladší florbalisty.
A rád bych jmenoval ještě jednu osobnost, kterou je Petr Musil. Strašně moc mě mrzí jeho konec u nás v klubu. Má lví podíl na tom, jaké akce se nám podařilo uspořádat. A všem nám bude chybět jeho smysl pro detail v detailu, kdy dokázal opravdu malý detail rozklíčovat na ještě menší. :-) Petře, díky!