Začněme ještě před sezónou, jak jsi vnímal zkrácené volno po minulé výjimečně dlouhé sezóně?

Je pravda, že ve chvíli, kdy řada týmů začínala s letní přípravou, my teprve končili sezónu, ale tím, jak jsme nakonec celou baráž zvládli, jsem to ani nevnímal jako nevýhodu, protože si myslím, že zkušenosti z takhle důležitých zápasů nás posunuly víc než dva týdny naběhávání kilometrů a zvedání želez.

V přípravě jste tedy neměli moc času, mohlo to být znát na úvodu sezóny?

Myslím, že ne. Každý z nás měl super podmínky na to, aby se do začátku Superligy dostal do formy a abychom se cítili v pohodě. Jsem rád, že jsme k tomu přistoupili zodpovědně a léto jsme i po náročném záchranářském závěru odmakali poctivě. I přesto, že jsme první výhru zapsali až v pátém kole, tak právě úvod ročníku byl z naší strany herně velmi slušný. Všechny zápasy jsme prohráli o gól a venku jsme potrápili i našlapanou Bohemku.

Úvodní výhra přišla proti Vítkovicím a poté se týmu začalo herně i výsledkově dařit, jak velký impuls to byl pro tým?

V tu dobu obrovský. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, v jaké sestavě jsme ten zápas odehráli. Určitě šlo o jeden z nejlepších týmových výkonů celé sezóny. Trochu jsem doufal, že výhry s Vítkovicemi a hned následně proti Black Angels ten ročník zlomí a my začneme výhry přidávat pravidelně.

Sezóna jako na houpačce ale pokračovala výkonnostním propadem, zapsali jste 10 proher v řadě, kde vidíš největší příčiny této série?

Když navážu na předchozí odpověď, tak ta sezóna se zlomila právě tady. Od konce listopadu do půlky ledna jsme nevyhráli jediný zápas a s tím se zkrátka na vyšší příčky pomýšlet nedá. Bohužel nás trefila neuvěřitelná vlna zranění, nemocí a všelijakých diagnóz, kdy jsme se nebyli po celou dobu schopni sejít v kompletní sestavě na zápase ani na tréninku. Prakticky neustále chybělo 4-8 lidí z prvních dvou pětek, které mají zápasy rozhodovat, v některých momentech jsme byli rádi, že se na zápas sejdeme v nějakém normálním počtu, a to se pak superligové zápasy vyhrávají těžko. V tomhle ohledu jsem podobnou sezónu během kariéry nezažil, bylo to neuvěřitelné. A tady si bohužel lhát nemůžeme - my nejsme tým, který by měl takovou šířku kádru, že by tolik absencí dokázal z vlastních řad kvalitativně nahradit. Některé ty příděly vypadají na papíře hrůzostrašně a v tu dobu na nás byla šílená deka.

Po této sérii již byl postup do předkola play-off obtížný, jak se týmu hraje s vědomím, že je cíl daleko ke splnění?

Já pořád věřil tomu, že když se dáme přes Vánoce zdravotně dohromady, tak se o postup do předkola můžeme porvat. Bohužel jsme se odrazili až od zápasu s Českou Lípou v aréně, od té doby jsme vyhráli čtyři ze sedmi zápasů a porazili jsme všechny soupeře, které jsme porazit měli. Po té šňůře porážek to ale bylo málo.

Cíl s postupem tedy nevyšel, jak jsi to vnímal?

Ve výsledku nám na elitní desítku chybělo šest bodů, což jsou dvě výhry. Když si vezmeme, že jsme nechali body ve Varech, prohráli jsme na Vinohradech nebo v Lípě, tak to zpětně zas tak nereálně nevypadá. Ale skutečnost je taková, že jsme tyhle důležité zápasy prostě nezvládli. Já osobně jsem si to nejdřív hodně bral, protože už jen kvůli našim fanouškům jsem chtěl vrátit do Pardubic play off, ale věděl jsem, že se musíme rychle sebrat, protože nás čekala válka v play down.

Do bojů o udržení na tým vyšly Otrokovice, se kterými byly zápasy v základní části velmi atraktivní, byl jsi rád právě za tohoto soupeře?

Abych byl upřímný, tak moc ne. Věděl jsem, že jsou hodně nevyzpytatelní, nepříjemní a že nás můžou potrápit, což se ukázalo hned během prvního víkendu.

Play-down se protáhlo na nejdelší možnou dobu, jaké vidíš hlavní důvody vašeho úspěchu?

Naštěstí se protáhla jen první série, při pomyšlení na to, že bychom měli hrát znovu nejdelší možné play down mě přepadají myšlenky na sebevraždu. (smích)

Je to klišé, ale podle mě rozhodly naše větší zkušenosti z těchto bojů. Pak také větší morální síla a chuť tu sérii vyhrát. Myslím, že všichni v týmu cítili zodpovědnost vůči klubu i celému regionu a byli jsme ochotní nechat na hřišti duši. Na rovinu říkám, že tohle jsem u hráčů Otrokovic neviděl. Až na výjimky a pár jejich starších hráčů mi přišlo, že jim je vlastně jedno jestli spadnou nebo se v Superlize udrží.

Sérii play-down završil posvátný „Game seven“, na Dašickou přišlo 702 diváků, dá se takto důležitý zápas z pohledu hráče také užít, nebo je to pouze maximální soustředění?

Já si to strašně užil, fakt. Myslím, že to vnímáme všichni, že když se hala začne plnit už během rozcvičky, tak víme, že to bude stát za to. Bylo to hodně podobné tomu loňskému poslednímu zápasu v baráži. V tomhle jsou naši fanoušci, potažmo celé Pardubice hodně specifické. Lidé tak nějak vycítí, že jde o něco opravdu důležitého a prostě přijdou, ať už se hraje o titul nebo o záchranu. Hokejisté by mohli vyprávět. Naši fanoušci ale byli naprosto brilantní po celou sérii. Atmosféra, kterou vytvářeli doma i při výjezdech do Otrokovic, nám strašně pomohla a i díky nim jsme to nakonec zvládli. Navíc mě strašně potěšil i fakt, že do toho kotle chodili i kluci, kteří se bohužel nevešli na soupisku, ale během sezóny byli normální součástí týmu. To, že chtěli týmu pomoct, i když nemohli zasáhnout do zápasu, pro mě osobně hodně znamenalo.

Livesport Superliga nakonec znovu zůstala v Pardubicích, co je nyní důležité udělat pro to, aby se v příští sezóně o udržení bojovat nemuselo?

Jak praví klasik: těžká otázka. Asi bych teď nerad vynášel nějaké hlubší soudy, tahle sezóna se zkrátka nepovedla podle představ, ale naštěstí totálním propadákem neskončila. Procesy v klubu jsou podle mě nastaveny správně, ale co se týče “A” týmu tak se asi musí upravit tréninkový režim a detail po detailu zase o kus posunout herní level, abychom se přiblížili týmům, které aktuálně v Česku udávají trend. Mladí kluci, kteří letos naskočili do nejvyšší soutěže poprvé, ukázali, že můžeme i tady generovat super hráče. Superliga do Pardubic patří a na tom se doufám v příštích padesáti letech nic měnit nebude.